Jak jsem chtěla Sagradu a jak ji už nemám....

Bylo po Vánocích a majitelé deskové určitě vědí...Dobrovský má slevy 😎 Několik dní jsem seděla nad výběrem, co by tak asi mohlo k nám domů přijít. Sagrada byla jasná volba, prostě je nádherná a určitě bude bavit i přítele a budeme hrát a tvořit barevné vitráže. 

Vešli jsme do obchodu a měli ji skladem....super beru! Doma opatrně rozbaluji, je to moje první větší hra a je tak krásná, hladká krabice, lesklá, otevřu ji a uvnitř tolik kostiček 😍 dcerka okamžitě zabavila fialové, když už tam nejsou růžové, tak aspoň jim podobné.

Dala jsem se do studování návodu s dcerkou v zádech, pořád mi brala kostičky a i ti, co ji nikdy nehráli, pochopí, že když vám jedna barva chybí, tak to prostě neuhrajete. Studují studuji a hele ono to má i sólo mód, co to je? To jako můžu hrát tu hru i sama? Byla jsem nepolíbená moderními deskovkami a ne všechno nastudovala. Tak fajn, zkusím to napřed sama, hmmmm prohra, ale to přeci dám, nejsem žádné Béčko. 

Sagrada měla čestné místo v obýváku, koukala jsem na ni jako na svátost. Ale nikdo ji se mnou nechtěl hrát 😔 co teď? Tak budu hrát sólo, že jo, jenže kdo už to zkoušel, tak ví, že to není úplně jednoduchá záležitost a čím víc jsem prohrávala a čím víc ji přítel nechtěl hrát, tak tím víc jsem na ni koukala “škaredě”. Co s ní? To přeci prolomíme.....no neprolomili. Komínek deskovek se zvětšoval a začala jsem si klást otázku, jestli ji vlastně doma chci mít, najednou by to byla hodně drahá “dekorace”, tak jsem ji zkusila dát na bazar. Zájemkyně se našla, já ji poslala. V tu chvíli jsem přemýšlela, že hry prodám všechny , proč je mít když se nehrají...

...ale pak došlo k obrovskému obratu a díky tomu vznikl i tento blog a o tom příště 😏