Osudový okamžik a jsem závislá
Kostičky jsou kostičky
Nedá se nic dělat. Při prodeji Sagrady jsme se s kupující trošku bavily, co která hraje a poptala jsem se na doporučení sólovky, která určitě stojí za to. Doporučila mi Noctilucu. Koukla jsem a koupila. Znovu ty byl ten úchvatný pocit při čekání na balík, rozbalování a otvírání krabice. A zase kostičkyyyyyyy 😍
Dokonce jsem přemluvila partnera, aby si první hru se mnou zahrál, prý dobré, zahrajeme si znovu a ještě to nenastalo, nevadí, sólo her Noctilucy mám nahraných fakt hodně. Nejvíc ze všech sólovek zatím. I když ji už další šlapou na paty 😇
Kostičky zde představují svítilky (Noctilucy) - rybičky a my jsme potápěči. Podle daných pravidel je lovíme z moře, umísťujeme do připravených nádob, za naplněné nádoby získáváme žetony a nakonec samozřejmě musíme mít víc bodů než soupeř.
V sólo módu máme také soupeře - Bouři, která nám opravdu může hezky zatočit s počasím. V každém tahu díky ní přijdeme o část svítilek z hracího plánu. Stačí mít jen o bod více než Bouře, ale upřímně....máme to s Bouří tak 50 na 50 výhry a prohry. Není to žádná máčka.💪
Samotný návod na sólo hru bych chtěla sepsat do jiného příspěvku, ať to v příbězích nezapadne. Když hru rozbalíte, tak tam návod samozřejmě je, ale i tak se stane a stává se, že máte otázky, proč a jak a jestli zrovna teď.
Hra je nádherná a taková až uklidňující na pohled. Při samotných tazích musíte trošku zapojit mozek a to Vás drží při hře a chcete další a další.
Časová náročnost u sólo módu je 15-20 minut, včetně toho nejdelšího a nejnudnějšího - chystání kostiček a žetonů. To kdyby šlo nějak zjednodušit, uspořádat, nebo ideálně zautomatizovat, tak by to bylo super, ale i tak je hra krátká. Rozložím a hraji.
Noctilucu mám od března a není týden, abych ji nevytáhla, pro pracující matku s malým dítětem super hra, kdy dítě usne a než padnete, tak se usmějete a uklidníte nad svítilkami v moři.
Rybičky má ráda i 3,5 letá dcerka, sice zatím nerozumí jak odebírat správně z moře svítilky, ale nádoby plnit umí, přikládá kostičky na správné barvy v nádobách, jen ty nádoby musí být červené, ostatní barvy neuznává :) Je to skoro růžová a ta je její nejoblíbenější. Když si Noctilucu rozložím, tak hned je u mě a mamiiii ty hraješ rybičky? Nadšeně pomáhá házet černou kostkou Bouře.
Moc hezký příběh o tom, jak vznikl tento blog :-)
OdpovědětVymazatJen když se tak zpětně koukám, poslední příspěvek byl vytvořen před víc než rokem, a krátce poté, co blog vůbec vznikl... jakpak to? :-(
Mám stejný problém - deskovky jsem většinou nucena hrát sama. U nás doma na to nikdo moc není, jen občas mám možnost si něco zahrát s přáteli, ale moc těch příležitostí není.
Proto se hlavně v poslední době poohlížím po hrách se sólovou variantou. Což je velmi lákavé, jak jsem se však nedávno přesvědčila, nemusí být sólo verze úplně to pravé ořechové. Přece jen jsou ty hry primárně určeny pro více hráčů... A tak hledám nějaké info o tom, která hra je i v sólo módu zábavná a dobře hratelná.
Ta Noctiluca vypadá zajímavě a pokud se opravdu v jednom hráči hraje dobře, asi si ji dám na svůj seznam.
Je víc her, o kterých uvažuji, ale fakt nevím, jestli si je hned kupovat, stačily by tak dvě, tři. Přece jen jsou ty krabice většinou objemnější, navíc i cena bývá často poměrně vysoká.
Namátkou vyjmenuju některé: Zoo New York, Ostrov koček, Kaskádie, Parky, Pelíšek, Městečko na dlani a další....
Pokud někdo některou z nich zná a ví, jak se hraje v jednom hráči, prosím napište sem své dojmy a zkušenosti. Moc děkuji.
PS: Jinak znám ještě Smarthry (Mindok), ty jsou jen pro jednoho hráče. Z většiny z nich jsem celkem nadšená, myslím, že je to dobrý nápad :-)
Velká škoda, že tento blog už je neaktivní, rád jsem to tady tehdy pročítal...
OdpovědětVymazatpřemýšlím o vzkříšení :) třeba se mi to podaří, docela mi to psaní chybí a hezké ohlasy jsou vzpruhou, děkuji
Vymazat